Malá rada, jak se zbavit strachu z koronaviru (ale i jiných strachů).

Podle duchovní vědy každá duše, dříve než sestoupí do tělesného zrození, probere se svými průvodci všechny zásadní věci příštího vtělení, den narození a odchodu ze Země, důležité životní výzvy, věci, které se má naučit, apod.

Ať už těmto věcem věříte, nebo ne, zkuste to na chvíli přijmout jako fakt a zameditovat si nad tím, je-li skutečně dán čas našeho odchodu ze Země, co to znamená pro naše prožívání strachu. Třeba vás napadne, že za této situace je prožitek strachu ze smrti vlastně dosti zbytečnou zkušeností..

Strach samozřejmě nezmizí jak mávnutím kouzelného proutku, nicméně pokud bude vaše meditace hlubší a aspoň trochu nestranná a zbavená osobních emocionálních modelů vyrůstajících z obav, může se dostavit výrazný pocit úlevy.

Na závěr pak je třeba si říct následující myšlenku - já nemohu vědět, jestli je dán den mého odchodu, ale pokud to tak je, a výrazně mi to pomůže v překonání strachu, pak je jen otázkou mé volby, budu-li tomu věřit či nikoli.

A já tomu věřím, protože pak má strach nade mnou menší moc.

Jinak jedinou cestou eliminace strachu je soustředění se na vlastní hvězdu jádra, na její věčné světlo a lásku. Na znovunalezení sebe sama. Kdo dokáže probudit své vnitřní já, ten vykoná tu nejdůležitější práci na světě. Božský Logos v nás dřímá jak šípková Růženka, jak Brünhilda, jež čeká na svého Siegfrieda. 

My lidé jsme podobni učedníkům usínajícím v getsemanské zahradě. Jen Kristus tam bdí. Neboť ten domnělý spánek našeho nitra je vlastně bdění, to my spíme a pozvolna se probouzíme. Probuzení vnitřního Krista v nás je mnohem spíše probuzením naší zevní pozemské osobnosti.  Stavět most k sobě samému, to je to, oč tu běží. Propojit nitro a vnější bytost. Pak už strach ztrácí veškerou moc...