Rozloučení s AMORC

Drazí přátelé, fratres et sorores.

Dnes je tomu přesně na den 25 let, kdy jsem vstoupil do řad AMORC. Tehdy 10. 4. 1995 jsem měl 30. narozeniny. Ty dnešní jsou umocněny duchovní mocí Velkého pátku.

Rozhodl jsem se ukončit členství (od 7/2020), ale vzhledem k tomu, že 25 let je dlouhá doba a za ta léta jsem s Vámi zažil mnoho krásných chvil, je myslím vhodné podělit se o důvod tohoto rozhodnutí.

Již několik let ve mně sílí přesvědčení, že tak jako se v poslední době otevírá celý svět, podobně by se měl otevřít i AMORC. Náš ctihodný imperátor v jednom dopise naznačil, že pokud bychom zrušili naši uzavřenost např. ve smyslu obsahu monografií, pak by to byl konec Řádu na tělesné úrovni. Má hlubokou pravdu.

Nuže, já jsem přesvědčen, že nyní nadešla ta chvíle, abychom právě toto učinili. Veškerou moudrost, kterou po staletí shromažďovaly generace našich předchůdců, a která vytváří obsah našich monografií, je nyní třeba darovat lidstvu, neboť v těchto letech hluboké transformace vědomí je mu přesně tohoto daru zapotřebí. Myslím, že právě toto je onen krok, který od nás kosmos očekává. Odevzdat lidem plody naší práce. S pokorou a v lásce.

Tento krok by ovšem skutečně znamenal konec našeho Řádu na tělesné úrovni. Ale vlastně by se nejednalo o nic jiného, než o onu často zmiňovanou periodicitu veřejného a neveřejného působení Řádu.

Vím, že tento krok vyžaduje lásku a odvahu, hodně lásky a odvahy. A zároveň vím, že se mohu mýlit, a čas ještě nenazrál.

Na závěr bych chtěl z celého srdce poděkovat všem, se kterými jsem měl tu čest sdílet společnou cestu.

Nechť Vás Pánbůh provází na Vaší posvátné pouti návratu domů.

Fratres et sorores, přeji Vám vše dobré, lásku, štěstí a zdraví.

Děkuji za všechno.

V Sušici, 10. 4. 2020. Jan Provazník.